Jak vznikla antuka? Vítězi Wimbledonu slunce spálilo trávu, pak začala tenisová revoluce

Jak je všeobecně známo, moderní verze tenisu vznikla v Anglii, kde se považovalo za správné, aby se hrálo na krátce sestříhaném trávníku. Antukový kurt byl vytvořen až později, na konci 19. století. I tehdy u toho však byl britský tenista.

Wimbledonský šampion William Renshaw a jeho bratr Ernest měli dům v oblasti Cannes. A u něj tenisový kurt – samozřejmě travnatý. Jenže oproti deštěm skrápěné Anglii se trávě příliš nedařilo.

William (vpravo) a jeho bratr Ernest Renshaw (@ Domínio Público)

Nevlídné slunce na francouzské Riviéře trávu po většinu roku spalovalo, takže byl povrch nehratelný.

Renshawovi se proto rozhodli, že trávu před nepřízní slunce zkusí ochránit červeným práškem. Ten vznikl rozemletím zbytků hliněných hrnců, jež vyhazovala jedna z místních fabrik, z níž Angličané kupovali zahradní květináče.

Co kdyby se to povedlo a prášek opravdu pomohl udržet trávu vlhkou…?

Konec výroby květináčů

Toto improvizované řešení se ukázalo jako geniální. Jen tráva pomalu ubývala a vrstva oranžového drceného kamene byla vyšší. Stačil jeden nebo dva roky a z Cannes se do Jižní Ameriky a dalších slunných oblastí planety vyvezlo na lodích asi 104 terakotových bloků.

Příprava antukového kurtu v Anglii v roce 1910 (@ Domínio Público)

A jak tenis nabýval na popularitě a nadšenci po celém světě brali anglický nápad jako ten nejlepší, přestala továrna v městečku Vallauris zvládat poptávku po květináčích a jejím hlavním produktem se stal cihlový prach, kterého bylo možno vyrobit mnohem více.

První turnaj, na kterém se v tenise používaly štěrkové kurty, se pravděpodobně konal v německém Hamburku v roce 1892 – dva roky po vynálezu Williama Renshawa.

French Open se na začátku své historie hrálo na různých površích, až v roce 1908 byla přijata antuka a navěky zůstala.

Rafael Nadal byl největším antukovým králem všech dob (@ AFP)

Antuka je jen obal

Roland Garros byl vždy jediným grandslamovým turnajem hraným na antuce, s výjimkou let 1975-1977, kdy se na stejném povrchu hrálo i US Open – tehdy však šlo o antuku zelenou, vyrobenou z čediče.

Na centrální kurt Roland Garros je potřeba 1,5 tuny antuky. Dno arény je vyplněno pěti vrstvami hlíny s celkovou hloubkou asi 80 centimetrů.

První vrstva je tvořena kameny, následuje štěrk, slín – tedy směs jílu a karbonátu. Předposlední vrstvou je vápenec, díky němuž je kurt dostatečně měkký. Za to jistě mnohokrát poděkoval Rafael Nadal. Tenká vrstva drcených cihel, která dodává aréně načervenalý odstín, má tloušťku asi dva milimetry.

Antuka na francouzském grandslamu je specifická. Nazývá se "terre battue", skvěle absorbuje vlhkost a vyskytuje se pouze v pařížském regionu.

Program mužské dvouhry na French Open

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.