Kdo je muž v pozadí Terezy Valentové? Proč skončil s tenisem a co chce na její hře zdokonalit

V databázi tenisových organizací najdete i zmínky o jeho posledních zápasech. V roce 2017 dokázal přehrát dnešní přední hráče Alexeje Popyrina, Alexandra Mullera a svůj poslední triumf zapsal toho léta v Budapešti. Pak už nebylo nic..

"Asi je to tak, jak má být. Bylo to kvůli zdraví. Měsíc jsem mohl jakž takž hrát a pak zas dva měsíce ne. Moc mě to už nebavilo a věděl jsem, že nemám šanci v takovém režimu uspět," vyprávěl na kurtech ve Stromovce v rozhovoru pro Livesport Zprávy muž, který zatím zůstává ukrytý trochu v pozadí. Pod jeho vedením však začíná rozkvétat další z velkých českých tenisových nadějí.

Přesto když se ohlédnete zpět a vidíte vaše tehdejší rivaly, nemrzí vás, že jste se o to nemohl porvat a musel jste se soutěžním tenisem skončit? Bylo vám 25…

"Ne. Rok a čtvrt jsem bojoval s kyčlí a nějak se snažil dávat do kupy. Nakonec mi několik doktorů řeklo, že je to na výměnu a pak už jsem se rozhodl, že si pojedu na rozloučenou zahrát poslední turnaj. To bylo do Maďarska. Vzal jsem sebou bývalého trenéra a řekli jsme si, že si to uděláme na pohodu a hezký…"

Jak to dopadlo?

"Vyhrál jsem první kolo a (porazil v něm Fabiana Marozsana – pozn. red) a pak byl konec. Dál už to pak nešlo…"

A už tehdy přišla nabídka věnovat se trénování?

"Měl jsem kamarády ve Švýcarsku a ti mě vzali do tenisové akademie. Tam jsem s tím vlastně začal. Pak jsem vedl jednoho Švýcara, Jeffreyho von der Schulenburga. Byl pátý na žebříčku ITF, jezdil jsem s ním opravdu dlouho, a to byl asi takový začátek."

Dnes stojíte po boku Terezy Valentové. Jak vůbec ta spolupráce vznikla?

"S rodiči Terezy jsem mluvil už před rokem a čtvrt, ale nějak jsme se nedohodli. Pak jsem vzal jinou práci, toho Švýcara, který se vrátil na kurty ze školy. Jenže to vydrželo tři měsíce. A teď v zimě přišla nová nabídka od Terezy. A to jsem prostě už musel vzít…" (usmívá se)

Říkáte musel. Opravdu jste cítil, že je dostal příležitost vést jednu z těch výjimečně talentovaných?

"Terezu jsem znal delší dobu. Ještě v době, kdy jí bylo možná 14 nebo 15 let, jsem trénoval jednu holčinu okolo 300. místa rankingu. Terka byla menší, ale jak jsme občas měli společné tréninky na Olympu, už bylo vidět, že hrála skoro vyrovnaně s tou mojí hráčkou. Takže už tehdy jsem věděl, že je extrémně talentovaná."

Čím vás tehdy zaujala? Co už tehdy u ní bylo tak přesvědčivé?

"Už v tom věku zvládala tu rychlost. Byla výjimečná. Hrála místy i rychleji než daleko starší holky."

A dnes, po pár měsících spolupráce? Cítíte, že jste na hře nějak zapracoval a víte, kam chcete její tenis posunout dál?

"Pořád jsou rezervy. Tou nejdůležitější je nyní asi servis. Tam je docela velký prostor, i když myslím, že poslední týdny právě servis funguje a i ten druhý je solidní. Taky chceme, aby míče brala trošku dřív, protože se jí občas stávalo, že byla za kurtem a čekala. Ona to chtěla zabíjet, ale jak byla za lajnou, chytřejší hráčky si stouply trochu dál a na pomalejším povrchu se Terka často sama vyházela, protože si neuměla jít pro míč dopředu."

Stejně jako většina českých dětí vyrůstala na antuce, teď už ale dělá skvělé výsledky na hardu. Který povrch jí podle vás svědčí nejvíc?

"Odpovídá to tomu jejímu stylu hry. Hraje agresivně a snaží tlačit se dopředu, a tak když je rychlejší povrch, hra jí sedí asi možná víc. Ale i na antuce letos hrála super."

Dnes vidíme případy i 15letých tenistek, jak jdou hrát na okruh dospělých. Tereza vlastně až do loňska objížděla juniorské soutěže. Myslíte, že to bylo pro její vývoj důležité?

"Myslím že ano. Rodiče nikam netlačili, jsou v klidu, rozumní. Samozřejmě by ještě tenhle rok mohla hrát juniorské turnaje a spousta holek to v osmnácti letech takhle dělá. U ní to byl takový přirozený progres, přechod nebyl nijak uspěchaný a zatím se jí to vyplácí."

Myslíte, že zvládá i nové situace, kdy se kolem ní začíná tvořit publicita? Třeba na Prague Open se od ní hodně očekává a hraje zároveň před plnými tribunami...

"Vždycky říká, že ráda hraje před spoustou diváků a ještě speciálně, když je to v Česku. Takže mě nepřekvapuje, jak to tady v Praze zvládá. Spíš jí rto nakopává. Nemyslím, že by nebyla nervózní a necítila tlak, ale spíš to z ní pak spadne a naopak vyhecuje. Bylo také důležité, že měla z Porta už několik odehraných zápasů. A protože byla unavená, neočekávala od sebe velké věci. To jí možná paradoxně pomohlo."

Letošní sezona vypadá průlomově. Říkal jste, že cíl byl bojovat o hlavní soutěž US Open. Čekal jste, že to půjde takhle hladce?

"Dnes je už sice Tereza ve stovce, ale stejně bude muset na US Open do kvalifikace. Entry list se zavírá šest týdnů před grandslamem a tam prostě tak vysoko ještě nebyla. Vytahovali jsme to ze 190. místa. Člověk si řekne, že je to kousek, ovšem ono je to opravdu hodně bodů. Ale je s tím v pohodě, počítá, že si to bude muset vybojovat přímo na místě."

V semifinále Livesport Prague Open ji čeká souboj s Marií Bouzkovou, hráčkou z elitní padesátky. Myslíte, že už nyní je Tereza na úrovni, kdy může hráčky z horních pater porážet?

"Myslím, že ano. Neříkám, že Marušku porazí, ale může to být vyrovnaný zápas, pokud Terka bude hrát dobře, třeba jako ve čtvrtfinále s Ponchetovou. Už si sama dokázala, že na to má, když porazila Rebeku Šramkovou, která je aktuálně hráčka okolo třicátého místa. Prostě řekněme, že má šanci vyhrát."

Pojďme ještě k vám. Jak náročná je vlastně role trenéra na turnajích? Co obnáší a kolik hodin na nohou jste?

"Začínáme vždycky docela brzy, takže už na osmou je člověk v areálu a třeba když se ještě hraje v průběhu dne čtyřhra, natáhne se to na 12 hodin. Ve středu jsem se dostal domů v osm večer. Ale záleží, jaký je program. Každopádně snažím se být Tereze k dispozici celý den. Ať už je to nějaká regenerace, jídlo, sledování soupeřek a všechny věci kolem."

Berete si za svůj úkol, že vše probíhá tak, jak to má být?

"Neřekl bych, že to je nějaká kontrola, protože Terka ví, co má dělat. Myslím, že kontrolu nepotřebuje. Spíš jde o nějakou společnost, asistenci. Třeba ještě najít chvíli a pořešit odehraný zápas a rozebrat ten následující a připravit to, co bude další den…"

Ale možná právě na vás bude úkol najít ideální kalendář turnajů, nebo naordinovat odpočinek.

"To je samozřejmě těžké, když se hodně daří. (usmívá se) Samozřejmě se bude muset dát trošku víc času a rozumu do plánování. Teď po Prague Open by si měla dát minimálně týden pauzu. Pak už se ovšem bude blížit US Open, takže bude tak čtrnáct dní na trénink."

Kdy odletíte do zámoří?

"Někdy kolem 12. srpna. Skoro týden dopředu."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.