Všichni jsme selhali, když vyhrál Masters. Bublik má na pohádku Vacherota jiný názor
Nejen Vacherot, ale i jeho bratranec Arthur Rinderknech předvedli naprosto nečekanou jízdu až do finále nedávno skončeného Masters v Šanghaji. Rodinný souboj o nejcennější trofej nakonec vyhrál první jmenovaný a napsal jeden z nejvíce neuvěřitelných příběhů v dějinách bílého sportu.
Většina tenisového světa jeho tažení obdivovala. Bublik má však jiný názor. "To, že dokázal vyhrát Masters, je naše chyba. Nás všech," uvedl v rozhovoru pro ATP. "Ani nevím, kolik tam porazil hráčů TOP 20. A v opačné polovině pavouka řádil Arthur," dodal.
Podle Bublika se tedy evidentně o žádnou pohádku nejednalo a spíše vidí triumf Vacherota na takto vysoké úrovni jako budíček pro zbytek tour.
Byla to vlastně obrovská šance pro kohokoli, kdo přešel přes třetí kolo. V něm totiž skončil při absenci Carlose Alcaraze největší favorit Jannik Sinner. "Všichni jsme selhali. Nedokázali jsme je zastavit. Asi bychom se měli zamyslet," řekl Bublik k tomu, že se Vacherot stal žebříčkově nejníže postaveným šampionem v historii podniků Masters.
Vacherot sice nenarazil na Alcaraze ani Sinnera, nicméně jeho cesta k titulu rozhodně nebyla snadná. V Šanghaji odehrál včetně kvalifikace, do níž se dostal až jako náhradník, celkem devět zápasů a šestkrát absolvoval rozhodující set.
Reprezentant Monaka, kterému se po šokujícím triumfu úplně změnila kariéra, vyřadil mimo jiné Novaka Djokoviče, Holgera Runeho a právě Bublika. V žebříčku vylétl z 204. pozice na 40. místo.
Komentáře
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali a ženy mi lhaly.
Ženy ty lhaly mi nejvíce.
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.
Řek' bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.
Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!
Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim ze stromů listí rve.
František Gellner - to je prostě nádhera.
Jen Bublovi nestačí si to doma říkat před zrcadlem a musí to troubit do světa. Prostě trouba...
A stejně by to měly vidět ty plácalky, co pustily ke GS É-myčku.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele